Realismus a romantismus před kamerou

Filmový průmysl zažívá renesanci, přímo znovuobjevení, literarního realismu i romantismu. Na začátku roku nás překvapil Miláček s Robertem Pattinsonem podle knižní předlohy Guy de Maupassanta. Snímek moc víru ve filmovém světě nevzbudil, osobně konstatuji, že scénáristi nevyužili potenciálu vnitřních monologů a rozepří uvnitř hlavní postavy. Nabízelo se i zachycení psychologického vývoje, což bylo jen trochu naznačeno. Na počátku zimy česká kina přepadl snímek Anna Karenina s Keirou Knightley podle stejnojmenného a proslulého díla Lva Tolstého. Chvalím netradičně pojaté prostředí. Celý děj se odehrává v divadle a markantní kulisy se neustále proměňují. Výkony herců jsou skvělé. Keira se klasicky velice hodí do těchto rolí žen zatížené "nemilosrdným" osudem. Ale musím též zdůraznit postavu Karenina v podaní Judea Law. A zatím na závěr byl uveden snímek Bídníci, též s hvězdným obsazením, ale i hvězdnou režií. Tom Hooper si vzal do hledáčku román Victora Huga hned po oscarovém filmu Králova řeč. Dočkal se velkého ohlasu.

P.S.: Nesmíme opomenou temnější stánku romantismu - snimek Havran na motivy povídek E. A. Poe, který spatřil světlo světa v poměrně nadávné době.